budou asi čím dál častějším jevem. Důvodů je proto několik.

1/ Lepší vědomosti a znalosti zaměstnanců, získané z firem, které odškodňují úrazy bez problémů, na školeních BOZP, z informací vyměňovaných mezi lidmi, internetu, novin.

2/ Narůstající počet právníků zabývajících se pracovně právními vztahy, včetně BOZP.

3/ Velmi časté zametání úrazů pod koberec, protože

4/ Zaměstnavatelé se v době trvání pracovního poměru se zaměstnancem neoficiálně vyrovnají. Po ukončení pracovního poměru pak ze strany zaměstnance nastupují nové možnosti  jak si „přivydělat“ či  „vyrovnat  účty“.

Obranu, kterou zaujímají manažeři západních firem je, že rizika spojená s BOZP berou a řídí stejně jako ostatní podnikatelská rizika. Nepřehlíží je a nezlehčují. A když dojde k pracovnímu úrazu, důkladně se jím zabývají, nejen jeho vyšetřením, ale hlavně tím, co všechno udělat aby se neopakoval, nebo nestal další.

Právě profesionální vyšetření úrazu a poučení se z něj je konkurenční výhodou, protože omezuje možné ztráty. Optimisticky věřím, že to jednou nahradí velmi časté sepsání úrazu pro pojišťovnu tak, aby to prošlo.

Na závěr komentář k jednomu pracovnímu úrazu a soudu, k článku „Mladík vysoudil za pracovní úraz 1,7 miliónu a doživotní rentu“ < zde >.

Na něm a související diskuzi, mě zaujalo.

Podle platné vyhlášky 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění by za „vážné mozkové nebo duševní poruchy po těžkém poranění hlavy“ mohl poškozený dostat maximálně 3 000 bodů, přičemž jeden bod je 120,- Kč. Celkem bez soudu by mohl získat 360 000,- Kč, možná plus nějaká menší částka za ostatní zranění. Tím, že se soudil, získal z rozhodnutí soudu 4x víc.

http://www.preventcom.cz/blog/wp-content/themes/presstwo